Servopohony jsou důležitou součástí moderního řízení pohybu a jsou široce používány v automatizačních zařízeních, jako jsou průmyslové roboty a CNC obráběcí centra. Zejména servopohony používané k řízení střídavých synchronních motorů s permanentními magnety se staly aktivním bodem výzkumu na domácím i mezinárodním trhu. V současné době konstrukce AC servopohonů běžně využívají tří-smyčkový řídicí algoritmus založený na vektorovém řízení proudu, rychlosti a polohy. Správný návrh rychlostní smyčky v tomto algoritmu hraje klíčovou roli ve výkonu celého systému servořízení, zejména z hlediska řízení rychlosti.
V rychlostní smyčce servopohonu je přesnost-měření rychlosti rotoru motoru v reálném čase rozhodující pro zlepšení dynamických a statických charakteristik smyčky regulace rychlosti. Pro vyvážení přesnosti měření a nákladů na systém se jako snímače rychlosti obecně používají inkrementální fotoelektrické snímače rychlosti a odpovídající běžně používanou metodou měření rychlosti je metoda M/T. I když metoda M/T nabízí určitou úroveň přesnosti měření a široký rozsah měření, má své vlastní nevýhody, mezi které patří zejména: 1) v cyklu měření rychlosti musí být detekován alespoň jeden úplný impuls kodéru, což omezuje nejnižší měřitelnou rychlost; 2) je obtížné přesně synchronizovat dva časovače řídicího systému používané pro měření rychlosti, což znemožňuje zaručit přesnost měření v situacích s velkými odchylkami rychlosti. Proto tradiční návrhy rychlostních smyček využívající tuto metodu měření rychlosti mají potíže se zlepšením sledování rychlosti a výkonu řízení servopohonu.
